Městská

V sedmém patře
zánovních panelů
neplač světlo,
že se tě bojím...
Umělá deka
a modré jiskry
zpod mých dlaní
letí...

Nemám ráda
spaní tady,
radši svou postel,
s vůní dřeva,
radši svou rakev
na půdě v podpalubí,
ta aspoň voní
jinak...

Z okna je výhled
na magistrálu
se jménem pana
Masaryka
a v dáli kopce
volají mě
a padám v noci
pryč...

Kopu kolem sebe
a s třešní za uchem
hledám naději v obrazech...
Jak větrný mlýn
tuším, co je to klid
ale tady ho ne a ne najít...

Včera jsem šla ulicí
a malí kluci z rohu se mi smáli
a mě se to nelíbilo
a chtělo se mi plakat
za ta slova,
která prznili...

V sedmém patře
zánovních panelů
výhled na topoly
než zmizely v čase...
Nemá cenu
se k nim poutat,
alespoň jsem viděla hvězdy
tu noc,
kdy ve městě vypadl proud...

/Psáno 12.6. 2003 při stěhování z města na vesnici.
Vyškrabáno na zeď pod okna. Morseovkou./