Můj přítel

Kdybys chtěl mě vzít do náručí,
nebudu se zdráhat,
mám ale svá trápení,
která každý nemůže chápat.

Bojím se lásky a zklamání,
vím že čas nepočká
a všechno kolem dál uhání.

Jestli chceš mě jen na chvíli,
tak běž o dům dál,
já jsem asi bláznivá nebo anděl sám.

Věřím na štastný život,
pěkné a smutné dny
a že dobro zvítězí nad zlem,
to když jsi moc hodný.

Opatrnost, kterou život naučí,
to když se rodiče rozejdou
a jeden stále poroučí.

Osamělost, co zůstane malé dívce,
které si táta nevšimne
a kouká na ni jak po prázdné cívce.

Strach z lidí, kteří neumějí chápat
a když jsi jiný,
chtějí tě jen přes ruce plácat.

Tak mi pověz, můj milý příteli,
proč mi neseš květiny k posteli?

Ukazuješ fotky svých dětí
a říkáš, podívej, vidíš?

Pak každou noc vím,
kam ve snu za kým letíš,
proč míváš smutek za víčky a po nocích nespíš.

Každý má trápení a svoje bolístky,
tak bojujme všichni,
ať nejsme slabí jak větve od lísky.

Smějme se a buďme rádi,
i když jsou daleko naši kamarádi.

Do deště choďte a noste gumáky
a jak sníh napadne,
stavte sněhuláky.

Užívejme života každou chvíli, každý den,
ať máme vzpomínky na zítra, na týden.