Smutná

Stála tam a koukala,
vypadala tak smutně.
Snad v něco doufala,
bylo mi ji líto ukrutně.

V očích slzy,
copak se jí stalo?
Umřel jí brzy,
snad se jí to jen zdálo.

Přišel jsem k ní blíž;
Copak ti je?
Řekla mi, víš
on už nežije.

Pomoc potřebovala,
já nevěděl jak.
Příběh mi vypravovala,
já smutný jsem byl pak.

Láska jak z románu,
jak krásný to pár.
On gentleman z Milánu,
ona celý život zná jen bár.

Jenže on už není,
strašně moc plakala.
Ta její trápení,
srdce mi trhala.