Čas

Je to tu tak prázdný a já nemám kam jít,
nechci tu být, sám nedokážu snít,
o tom, že se něco změní.

A nedopsaný listy, v ohořelý knize,
psaný krví vlastní,
jak létí v mlze,
dávné minulosti.

Nic nezměním, nikdy jsem nic nezměnil,
sobě dávno nevěřím,
pod vrstvou ledovýho strachu,
jsem svoje srdce pohřbil.

- To nejlepší je pryč,
hlas ticha teď nic nezastaví,
"Co chceš, říkej, třeba křič,"
uši nikdo nenastaví.

"Tak věčně v nepochopení pluj,
a jestli se někdy něco změní,
pak nebude už jazyk tvůj,
jediného slova schopný."