Ach, proč...

Pohupujíc se okvětní
lístky
již dávno skonalé
víly v růžových šatech

bílé tváře zdraví večerní
šál zahalujíc zapomenutou
ulici hříchů
Jen stopy...

pamětní vyryté v kůře
Stárnou

Vzpomínám na dobu
dávnou
kdy jsem se těšila
až kapky z nebe spadnou

Teď jen slaný pláč...

Jsem mizerný to hráč
šeptáš mi magickou písničku
když kráčím...

S životem na líčku..

Ach, růže uvadlá
šaty ti blednou...
Rozevláté srdce

- co jen dál?

Snad poradím se s vědmou..

("Prozraď mi moudrá kůro
stromů, proč lidé netěší se
domů?")

Hm...
Mlčíš pouze

Já skonávám v klamné touze...

...růže nevoní