Komu mám jen věřit?

Psala jsem verše,
psala jsem básně.
Některé pravdivé,
byly tak krásné.
Na některých trocha lži,
na věčině hodně pravdy.
To co chci teď udělat,
změní mi život navždy.
Být či nebýt -
toť otázka jest.
Černý anděl už donáší mi,
svojí hořkou zvěst.
Že prý už mě chtělí,
že prý na mě čekají.
Za celý můj hrozný život,
hříchy že mi sčítají.
Prý budu se mít jako hrabě,
celé dny jen dobře snít.
Nebudu prý v žádném hrobě,
staletí já hloupě hnít.
Že jsem jedna z vyvolených,
že nenabízí to každému.
Já však nevím jestli mám věřit,
tomu štěstí či neštěstí malému.
Naletět ďáblovy,
nebo snad věřit,
že pomůže mi bůh?
Já vážně nevím
a tak zplácím životu svůj dluh.