(pocit večerní..)

Chtěla bych venku jen tak si stát,
aby déšť si mohl s mými vlasy hrát,
stékat mi po tvářích s myšlenkou pouhou,
že marním čas skromnou to touhou.
Pro mě však cenu má velkou,
jak ráda byla bych řekou,
plynout si jen tak po zádech světem,
dělat radost dospělosti, stáří i dětem.
Pod korunami stromů pozorovat nebe,
ve kterém vidím stále jen Tebe.
Jsem řekou slanou, co dnem tudy protéká,
vždy svatební šat na sebe navléká,
kolem se prožene jak loďka Touhy,
Ty však myslíš jen na jméno "pouhý",
které nějaká jiná nosí
pro ni prošel bys Svět bosý...
Řeka časem v moře se mění,
když ten pan Touhy opět se žení,
co je to za dobu, co všechno tak mění?
Kdy nevím co je realita, či snění,
jsem asi mimo aktuální dění...
Usínám v dešti na moknuté louce,
nasávám vůni čerstvého jara...
Vzpomínám...
Tohle se nemění,
ať se ti komáři Touhy
raději ožení
a sají krev si někde v Tramtárii
fakt nechci umřít...na lidskou malárii /blbost/
V srdci máš sosák, asi máš žízeň
nestojím o to už, získat Tvou přízeň...

Už o nic nestojím...
Ty dotěrný světe,
...v očích už fialka mi kvete
Závidíš?

- Jen ať prší si slaně...

-------------------------------------zde odstřihněte

(((Další den : ....Utopila se ve vaně
za neobjasněných okolností...asi už měla
života dosti...)))

Ach..Kdyby jen věděli, života ne, ale SNĚNí
o něčem, co nebylo a není...Nebude..

(Marně se zpovídám....)