strach??

Děsím se pohledů vašich i svých.
Pohledů upřímných, vyčítavých.
Pohledů vážných, nechápavých.
Pohledů nepřítomných.

Děsím se dne,
kdy na mne spočine
všechna má tíha.
Prosím vás jen,
neřeště můj sen,
který mě stíhá.

Srdce v půlce rozlomené
nevyhlo se úrazu.
Duše - rány nezhojené,
nestačí kus obvazu.

City stále potlačené
při obvyklém výrazu.
Duše křičí: "Utečeme!!",
když tělo stojí na srázu.

Beztak už všechno ztroskotalo,
naděje v slzách se topí.
A i když se srdce mockrát ptalo,
proč do něj osud vrazil kopí,
nikdo neodpověděl...