Žádný druhý dech

Chodí ulicí s pocitem nelásky jiných lidí
Nikdo ji nemá rád, už špatně vidí
Jde a opírá se o starou hůl. Hůlku starců
Kolik je tak na orgánovém seznamu dárců
Kdo dá stařence rodinu! Její rodinu
Co by dala za to být s nimi alespoň hodinu
Chodí ulicemi a stále doufá v setkání. Marně
Neví kde je hledat dál, v kalichu sil je už na dně
Pořád doufala a náhle přestala, kdo jí doufání vzal?
Nějaký „kdosi“ jí z úřadu psal
Slzy v očích a bolest v srdci! Proč to tak bolí
Umřít si jen tak, bez rozloučení! Co si myslí? Co si to dovolují
Jen hlavou hodí, čeká že někdo řekne jen „žert hloupý“
Komu teď novou čepici, boty, oběd koupí
Už tak byla často sama! Jen stěží si zvykala
Co udělala? Proč za život tak pykala
Milovala své děti i muže! Byly to jediné co měla
Někdo však smrtí pošpinil jejich těla
Zemřeli cestou domů, v autě, spolu
Jen stará paní teď sama pláče u prostřeného stolu
Chce být zase s nim, slyšet jejich problémy
Hladit je, řešit, plakat s nimi! Chce zase žít se všemi
Hlavou se jí honí její smrt! Zkáza dalšího života! Pro lásku
Stojí sama v pokoji pláče! Vezme střep z rozbitého rodinného obrázku
Řízne a jen uplakaně sedí!
Její oči vyděšeně, mrtvě hledí
Zmařila svůj život, dar od Boha! Zabila sama sebe
Bůh je pohoršen zmařením daru, nepustí ji do nebe
Stařenka v pekle je, nebyl její čas! snad?
Nedoví se nikdy, že ji ztratil navždy, ten kdo měl ji rád
Nedoví se, že pro ně zemřela. Trpěla v žití
Nedočkavě na ní v nebi čekají nevědíc kde může býti.