Samota na kolejícha za zády je ticho

Ticho bloudí bodovou,
stojí pořád na nohou.
Koukne se sem, koune se tam,
každý šepot vyšťourám.
Jen co se někdo ozve,
ticho ho hned sebou vezme.
Nevím kam se všichni ztratí,
staří i ti mladí.
Sedím na kolejích a ani nedutám,
jen to ticho poslouchám.
Škoda, že není s kým tu sedět a poslouchat,
není s kým tomu tichu naslouchat.
Ticho- brečí, směje se, někdy má i vztek,
to by se ho každý, druhý lek.
Já ne , já ho znám,
jen mu tiše naslouchám.
Kéž by někdo naslouchla i mě,
kéž bych tu nebyla sama v té tmě.
Proč je ticho zrovna tady,
copak pořád chcípá hlady ?
Chce ty hlučné lidi,
chce ty, které vidí.
Já tu sedím, celý život,
nevydala, žádný kvikot.
Já jsem prázdná duše,
pro ticho vypadám moc suše.
Nemám strach, nemám vzpomínkyy,
jen v očích zhaslé plamínky.
Nemám na co vzpomínat,
nemám koho proklínat.
Nemám úsměv, nemám slzy,
doufám, že to skončí brzy.