U cílového přístavu

Ztroskotala tvoje duše na hladině vodní,
Jež je slaná, marná, bídná, slzami den po dni
naplněná po kraj řeka, naplněná hořkostí,
Dno je temné, kalná voda, nikoho sem nevpustíš.

Znáš se z břehu, jen co kotníky tvé voda omyje,
Strach Tě dál již nevede do hlubší peřeje.
A na dně pod pískem střepy místo kamenů.
Prý že štěstí přináší.
Ty vidíš však jen pár krvavých pramenů.

Druhý břeh je zdoben stromořadím,
Listnaté stromy snad a za ním...
Vidíš přes tu dálku a znavené oči stářím
šťastné slunce, zakryté avšak září.

Možná přelud, nad hladinou vzdušné zámky,
Možná sen, možná dětské malovánky,
Ten pohled naději Ti vzbouzí,
I když jen sníš, i když je to sen pouhý.