Probouzím se

.

...

Rozlepuji oči
do plačtivého rána
Je to jen zdání?
Nebo není radost mi přána
Kdo ví...
Utichající noc
pomalu nás opouští
zrada z noci
jen těžko se - odpouští
Na liánech zavěšenými
mezi hranami
hvězd
nechala jsem se nevinně
nést
Ony však neunesly
mou tíhu
...Tak si padám
Zpět
Kolem luk a strání
kde den se noci brání
Mezi domy z hvězdného prachu
který se nebojí krachu
Před zraky hvězdných očí
které při mém odletu
Kamenné slzy smočí...
Promáčená půda
chytá mě do náručí..
Deštěm ztrácí se
můj otisk Života
v ní...
Procitám
Je tu další den
jenž musel dát
přednost
před mým snem
Posledním

...

.