Snaha být

Snažím se být,
Když zkoumám střepy strachu,
Snažím se snít,
Když ležím na tvrdém hrachu ,
Snažím se nezemřít, přežít a snít –
Moc mi to nejde, mám chuť pryč odejít.

Slzy strachu, bolesti a citu
V mých očích
V prostředí mého bytu
Osamělá jak kráter ve velkoměstě –
Kolem plno lidí,
Ale co vlastně oni vidí?

Jen stopy žalu mojí tváře,
Celkem otevřené záře,
Do srdce mi nevidí –
Povrchní klid mi závidí…

Jsem sama…

Jako kámen –
S mým srdcem je amen
A v duši chladný led .-
A ústa má jsou jed…

Podivná povrchnost bytí
V životě mě ubíjí –
A mé prázdné žití
Moje touhy zabíjí…

Chci víc, než můžu mít –
Tak budu věčně jenom snít…