sama samotinká

V temné místnosti sedím
a do černočerné tmy hledím,
mé srdce sžírá strach
a na zemi je prach.
Mou bolest nikdo necítí,
ne, tohle ničí oči nevidí,
jak se cítím, jak mi je,
nikdy mě nikdo nelituje.
Za vše si můžu jen já
a má duše věčně bolavá,
nechápu proč to tak musí být,
proč nemůžu něco pozměnit.