Pro kvítí

V hloubi noci, jak nejde mi spát,
myšlenky obtáčí mě jako had,
tak moc mě dusí,
až nemohu dýchat a..

I kdyby všechny květy růže opadaly,
a její trny víc mne nebodaly,
tak stále musím snít,
že slunce dokáže vyjít,

Jen pro tu jednu květinu.

A tak do nekonečna se pod hladinou snoubí,
moře žalu a potoky touhy,
v těch vodách není pro člověka jako jsem já,
naděje, tak potřebná.

Jen vzpomínka na hřejivou něhu,
ta pomalu taje v oblacích černého sněhu.

Tak lkám... Je zbytečné,
abych byl dál,
do konce konců přežíval.

Bez lásky, co u mě byla, prosím,
vzpomeň si, jak na tvých tvářích,
štěstí vykouzlila.

Vzpomeň si..