černo

tak černé mraky po nebi plují,
v rádiu z vesela hrají.
hvězdičky do oken domů hledí,
vidí smutného človíčka co do tmy slzy rodí...

tak černé jako mraky,
je její srdce černé taky,
jestli se tomu ještě srdce říkat dá,
ta rozsypaná hromada.

na nebi hvězda padá,
ona by si něco přála ráda,
však tolik přání má,
víc než lidí co zná.

největší co si přeje,
ať ji jeho objetí zas hřeje,
ať jeho oči se vesele dívají,
jeho rty sladké slůvka šeptají.