........

Smutný pohled při rozbřesku
na další nový den, který není snem
ale realitou, za vším tím jen tak skrytou
Povinně tvářit se mile, když nikdo
se nekouká však zarputile.
Pučící květy za oknem těší se na Svět
který dřív než vykvetly, beztak tiše odumřel
jen tak, proč ne...
Oslňující paprsky Slunce, které nehřeje
hladí mě po tváři, červenám...
Studem však, že Slunce přikryl mrak
jak málo stačí ke zklamání...
Avšak každý z nás má nějaké přání,
které mu nikdo splnit nedokáže...
Snad jen sám Bůh....
před nebeskými branami
u Oltáře
Za okny tma, deštivé nebe plačící
po stropě stíny tančící - Svědomí..
Jednou nás všechny dohoní...
To se pak divit budeme,
nad sebou samými
nepoznávajíc...
Skutky
divíc se nad Rozsudky
V odrazech kaluží a stínech lamp
nikdo nic nedluží...
I hřející srdce se otuží...?
Jednou...
Až pomine Doba ledová
a nastane
Globální oteplování...
...pučících dobrých skutků
zrajících srdcí...
Hřejivé lásky
za chladných nocí...
Utichá den
krajinu přikrývá sen
černočernou touhou
nad kterou má moc
jedině zářící měsíc
...Měsíce jara
prošlapujíc víly
svými střevíčky
Tvoří se slzy pod víčky...
vzniká bouřící pramen
Rozmáčí čokoládovou nevinnost
zdání, že žití je jen Volba
rozhodně ne Přání
Je se mnou...
.....Ámen
Vše utichá...
jen
má dušička malinkatá
z kostela utíká...
Na Hřbitov ke spánku
vyzout se z opánků
a jen tiše
navždy
Být číslem v pořadníku
hrobaře...

------

(...Jak si tak spím v dřevěné posteli
přemýšlím nad tím, kdy lidé se Osmělí
a kdy přijdeme na to, že nejdůležitější
na Světě není hmotné Zlato?...)

...asi až na onom Světě

....

Pohupující se lístky co padají na mou hruď
dávají mi sílu vyřknout ono : Teď jen Ty mně suď!

...TICHO...

- jen hrobník kope další jámu...
"Asi budu mít souseda!"