Děti ..

Prší, ač slunko stejně nás zlobivé děti hřeje,
mraky už dávno bytostmi přestaly,
a náš velký tatínek bez fantazie nám přeje,
aby zvířátka tady nám zůstaly,

slůníčko jediné, jen to pořád chodí
po noci s měsícem, tak přes den si bdí ...,
jako by nebylo už to zlaté kolo,
jako by snad mu bylo jen mdlo,

krása malých kapek na tváři padajíc,
vedle pumy tam běhá obrovský zajíc,
nebe je papírem a my jeho paletou,
děti jsou jediní, co v něm se nepletou,

jen ty naše ručky mačkajíc daleko, daleko v nebi,
kousíčky umění a kousky pravdy, plyšácký úsměv nosí,
né, není to lhání a přetvářka, nejsou to jen plané sliby,
aby jsme šli po večerníčku zase spát a něco přát si,

tisíce barev a velkých přání, tisíce radostí a velkých zklamání,
miliony dětí a nadějí, milony tělíček a prostých úmrtí,
neptajíc na život, neptajíc matek, neptajíc tatínků na ní,
nehezkou budoucnost s rychlou smrtí .....

snad myslet hlavou a snažit se , aby jednou snad každý ,
mohl vésti svůj život důstojně ..............