My friend...Can you hear me..?

Je to jako kopnutí do břicha...
Z očí ozve se výkřik..do ticha...
Teď už nic nespěchá...
Štěstí smutků tvé srdce za pár slov přenechá...

Dívíš se, že ještě dýcháš...
někdo ti kámen do duše hodil..
a zbyla jen naděje...
...vždyť se vlastně nic neděje

Všechno bylo řečeno..co říct víc..?
Tahle věc má svůj rub a líc...
Strach..?
Ten už nepocítím víc...

Už vidíš mi do srdce..
nepotřebuješ poradce..
Věděla jsem,
že mou lásku cítíš...
však že šanci..
tu necháš jít..
a nechytíš..

Prostě jsi tam..
a všechno víš...
Ne..nebrečím..
Jsem šťastná...
protože mi věříš...
a nikdy mě neopustíš...

Chceme to stejné...
být přátelé...
Ani jeden z nás nevěděl,
že se to tak rychle semele...

V mém srdci zůstaneš napořád...
závidím však té,
kterou budeš mít rád...

Pro mě jsi nikdy nebyl "jen" kamarád...