Dům celý ze smutku..

Už se stmívá
duše je prázdná a klid je ten tam.
Takové to vždy bývá,
loučení,smutek a jdu bůhví kam.

Věřit v dobrý konec,
to bylo bláznovství.
Najednou zazvonil zvonec
a s ním i konec bohatství.

Bohatý pocit štěstí je pryč,
můžu si o něm nechat leda zdát.
Nepomohl by ani bič,
aby ses otočil a zůstal stát.

Nač mé otázky byly,
když se odpověď nedostavila.
Prázdné slova jen zbyly
a ze smutku jsem si dům postavila.

Prázdný dům,jako prázdná duše.
Všechno mě tady trápí a upíná.
Mé tělo se už na to sotva zmůže,
pomalu,ale jistě usíná.

A tak volejte do dálek,
že se utrápilo štěstí.
Už nepomůže žádný lék
a do tmy tady běsní malinkatý motýlek.

Je mi zima a cítím chlad,
domek se mnou smutní.
Řeknu si:ten jediný mě má rád.
Škoda,že je konec
a musím všem sbohem dát....