Melancholie

Proč nemůžu být šťastná...?
Proč to nejde??
Proč okolo sebe slyším jen "Neboj,to časem přejde"??
Chtěla jsem snad tak moc??
Proč mé sny pošlapala jediná noc??

Proč toužím po tobě tak strašně moc...?

Jednu chvíli mám v hlavě...
teď promítá se právě.
Ležíme spolu v trávě...
Nad námi hvězdné nebe,
celé tělo mě zebe..
i když mám vedle sebe tebe...
Chladno objímá mé zlomené srdce
to, které teď působí strašně lehce...
/ale zároveň tíží.../

Je to jen sen,
tak proto..
Probuď se...!
Nezkoušej zastavit potok.
Myšlenek a iluzí...
malých, bezvýznamných událostí..
při kterých mrazí...
Proti proudu nechoď,
čas nevrátíš...
jen si ublížíš...

Proč když tě vidím,cítím splín??
Proč se chvěju,
když s tebou mluvím...
Čím to je,čím??
Proč bojím se,když už všechno víš??
Asi mě neslyšíš...
Proč mám slzy ve dlaních
a bolest pohltila smích?
Proč cítím v zádech pořád tvůj stín??

Proč si nalhávám, že tohle všechno ustojím...?

Vymažte mi hlavu!
Chci přestat snít!
Dál svou cestou jít...
jinde než v myšlenkách s ním nemůžu být...
Přemýšlím...
jestli má potom vůbec...
smysl /pro tebe/
žít...