Představa

V šelestění barevného listí,
nemilovaná duše kráčí,
ve stíny kmenů se rozhostí, zapomenu,
jak kapky rosy pláčí.

Na vrstvách vlhkého mechu,
leží tělo v posledním dechu.
O něm žádný neví,
ve vzkazech psaných krví,
jedním srdcem.

Vím, sem nepatřím,
jen ulehnout v čistou náruč...
To jen nesplněný sen
cítím, jak jsem v nicotě unaven.

Jako bych ležel na kamení zmaru,
den za dnem se tvaroval do jeho tvaru.

Zranění hluboká,
těžko se léčí,
kde hvězdy odchází,
tam i měsíc klečí.