Bledule

Začínáš cestovat
náhle - bez výčitek.
Čas povyražení,
nic Ti nebrání,
snad jen...
skryté citů povstání,
které Tě beztak
- míjí,
když cestuješ
po mé šíji
dotekem ledovým,
s úmyslem medovým,
že z peří bude sníh
a ze sněhu sněhulák
protestů
za již dávno mrtvou
nevěstu...
O které nikdys´
neměl zdání,
nýbrž v srdci jsi měl
jiné přání.
A teď - za klekání,
činíš pokání nad
minulostí,
jen tak, z neřesti,
že nemáš nárok na lásku,
když v dlani svíráš
pár omletých oblázků...

/jež spolu jsme sbírali
a tak jsme se shledali
a v tušení denního mučení
jeden na druhého mysl upíral
přitom však před zažehnutím
vrátka zavíral - marně/

Teď však klečím tu ve vším
provinění, že pomoci už Ti není
od našeho odloučení...

Zkanula slza - krvavá...
"Miluji Tě, má nevěsto Bledavá!"

...Jež uvadla jsi dřív,
než stačil jsem poznamenat
si vzorec na Tvou spanilost
a vůni...

A vůbec, spatřit Tvoji tvář.