26. 1. 2001

Černá lesklá srst a tmavý pohled
Tvůj přítel pes co nad domem měl dohled
Dva přátelé kteří byli spolu
I když stoupali, i když padali dolů
Malý a velký DAN
Oba věděli kdo je pro ně pán
Ten Malý byl u nás už jako štěňátko
Ten Velký přišel taky za krátko
Byli to přátele na dobro i zlo
Poutalo je k sobě nějaké kouzlo
Nikdy se spolu neprali
Jeden druhému z misky nežrali

Malej vždycky věděl jak se chovat
Kam se při průšvihu schovat
Ráno vyšel na obchůzku
U sousedů měl s paní schůzku
Dětské piškoty to si s radostí dal
U sousedů za plotem se vždycky nadlabal

Velkej to byl pes kterej zasloužil si lepší žití
Místo podlahy svou vlastní postel míti
Byla to láska co vtělila se do jeho tělíčka
I když jeho duše byla prve hodně maličká
Týrání se podepsalo na jeho těle i duši
Je to šílenost co si někdy pes zkusí

Často hrála jsem si s nimi
Cítila se jako mezi svými
Ale lidi nejsou tak hodní jako psi
Pořád drží diety a cvičí bicepsy
S nimi zapomněl člověk na starosti
Užili jsme si spolu hodně radosti
Často se smáli až jim zoubky koukaly
Někdy se však naštvali a vrkotem mi nadali
Člověk by si pomyslel, že se bez nich nedá žít
A jak hrozná by musela ta ztráta byt
Když to přišlo, ta nečekaná ztráta štěstí
Když od života dostala jsem pěstí
Bála jsem se, že už to nepřestane bolet
Do reality to byl příliš drsný dolet
Tolik slz co bylo v mých očích
By se nerozlilo ani na tisíci úbočích
Tolik bolesti co bylo a stále je v mé duši
Nepřeji nikomu je to horší jak průstřel z kuši
Pořád cítím jejich srst na rukou
Pořád pláču nad ztrátou velikou
Oni by pro mě riskovali životem
A já zničila jejich osudy úprkem
Vždycky je výchozí cesta
Jedna, dvě nebo tři ze sta
Ale já jsem ji nehledala. Proč?
Proč mi nikdo neřekl po hlavě do toho skoč?
Oni by hledali cestu ven abych mohla žít
Teď je pozdě minulost nejde navrátit
Snad se mají líp než dobře, v psím nebi
Snad odpustí, že člověk dělá velké chyby