Nic bez ničeho s ničím a vším co je na nic

.
.
.
Nechte mne odejít do temna duší,
kde osudy míjí se v odrazech stínů,
tam, kde každý hřích má váhu muší
a usíná v kolotoči Božích mlýnů.
Odcházím na věky tiše s pousmáním
sobě se asi už neubráním.
Slunce krvavé, slzy kanou,
když procházím nebeskou branou.
Na hruďi zápřah se svými hříchy
andělé radí se s nebeskými mnichy,
Průhledním s otvorem v hlavě
když nenechali mě vejít - právě.
Padám těžce s břemenem
do bran pekelných, kde ví co je hřích
a prázdnota.
Vařím se v kotli, topím se v provinění,
že horšího nikde není.
Samota je mým přítelem věrným,
Vy falešně na pohřbu...
V černým...
.
.
.
Vykvetla Lilie na mém hrobě,
když zůstala jsem v srdci
Tobě?

Časem však uvadá,
zapomínáš, slzy už nekanou
jinam se díváš...

A já tiše si zpívám, když...
v zádech mám peklo,
kde vše se vleklo.

Zahazuji kariéru Ďábla,
zůstanu raději ničím
a prostředníček vztyčím!
.
.
.
Ne, neznám se............................
Stačí mi být NIČÍM............................
Bez lásky a pochopení...........................
.
Co nikde není
Jsem věrná navždy!
---Snění---
.
JO!