O klidu

Na dlani
předem navlhčené
slzami
svírám
list stočený
jako kornout.

Rozpustilá
slova předem řečena
za nimi
zranění
prázdno a ticho
v záhonech jahod.

Na čele
zchuravělém potem
vepsána
varování
před tichem,
před samotou.

"Ne, Bože, více štěstí,
jen klid, jen klid, jen klid..."
píše starý básník...

Po klidu
toužím - ale ne po tichu
úplném
určení
samoty tady
a nedosažitelných hvězd.