Bez nápadu na název

Ruce bloudí samy ve tmě,
oči za světlem se hrnou,
všechno náhle krásně bledne.
Plno světla, šťastnou vlnou.

Dívka co moc přemýšlí,
hodnotí svůj život, sebe,
a najednou nemyslí,
jen vnímá tu krásu, nebe.

Unášena silným větrem,
lehce se zachvěje,
zabalena tlustým svetrem,
bez důvodů se směje.

Život je přece krásný,
i když ji nikdo nechápe.
Každý ten okamžik spásný,
to čerstvý vzduch opláchne.

Ale to jí nevadí,
ví co chce a jde si za svým,
a komu se to nelíbí,
pohrdá tím psaním marným.

- Nechte ji snít -
- když bude chtít -
- bude to mít -