Závěrem bolesti

Z očí mi první slza teče,
nůž malý mám místo meče,
šokovaný výraz, bolest známá,
přesvědčení pevné, budoucnost žádná.

Pro dnešek víc, teď naposled znovu,
nic téměř necítím, vidím jen mlhu,
očima upřeně na stovky tvých tváří,
snážím se zachytit, která pořád září.

Bolest již přestává, konec jí bude,
cítím jen dotek, krev je už všude,
snažíš se poprvé, snažíš se naposled,
nemá to cenu, tah se ti nepoved.

Měl jsi mě poslouchat, věřit a vnímat,
teď tvého křiku nikdo si nebude všímat,
budeš ta chudinka, co byla obětí,
já nejsem hrdinkou, jen špínou z podsvětí.

Hodíš to na mne, budeš v tom čistý,
do svědomí nesáhneš a budeš si jistý.
Neudělám nic, budu řádně schována,
budu jen na fotce, jež byla zmačkána.

Vzpomeneš si na hnus, krása tu byla, není,
budeš to ty, kdo se zas špatně změní,
budeš to ty, kdo dál rád jinému ublíží,
já jsem jen fotka, co z šuplíku vyhlíží.

Neovlivním nic, na vše je pozdě,
běž si dál pryč, k té své hvězdě,
hvězdě, co padá prudce dolu,
hochu, jen si sáhni na mrtvolu.

Poslední šance.