přítel, či nepřítel

++
Na nepohodlné židli, v tmavém rohu putyky..
Sedím, rozjímám, popíjím.
napadají mne různé myšlenky,
o tobě a mě, i o jiných..

Krví mi koluje alkohol zrádný,
snad díky němu se necítím prázdný.
Zítra to přejde, to moc dobře vím.
Potkáš mne tu znovu, jak se opíjím.

Každý den s kamarádem chlastem,
utíkám před peklem, poddávám se slastem.
Moc dobře vím, že zítra se vrátím,
ačkoli doma nejím, jen zvrátím.
Zvracím svou duši, je černá, bojím se jí.
Ale proč? asi již není má, asi je její.

Půl roku v tmavém rohu, nikdo mne již nepoznává,
místo krve koluje mi, žilami vodka pravá.
Mozek není schopen myslet, srdce neví co je láska.
byl to snad účel? pak se povedl,
stála mi za to, však stopátá vráska?

Za pár let se sejdeme nad hrobem s mým jménem,
dívám se jak pláčeš, a poté odcházíš s lahví v ruce.
Prý tam..do tmavého rohu putyky, kde tě nikdo nevyruší..