Nevydržím to

Srdce tluče,
ale postrádá sílu.
Duše bloudí,
bez klidu a míru.

Chtěli jste veselejší básně,
já snažila se vám je dát.
Jenže mě nezní vůbec krásně,
já dál smutně musím psát.

Snad něco víc,
snad osud,
určil mi smutmění?
Nebo snad dáma,
co drží v ruce kosu,
pro mě svou slabost nezmění?

Těch otázek je strašně moc,
na něž se já ptám.
A hle,
už zase přichází noc
a s ní temnost smutných dam.

Nevydržím další noc,
nechci znovu tápat.
Volám smutně o pomoc,
ale není nikdo,
kdo chtěl by mě chápat.

Nevydržím další ráno,
plné teplých hořkých slz.
Ze snů,
co se mi právě zdálo
a z bolesti prodírané srdcem zkrz.

Nevydržím další den,
i kdybych se moc snažila.
I kdyby malou jen,
pořád bolest zažívám.

Nevydržím další večer,
ty chvíle před usínáním.
Vždycky se mi chce tolik brečet
a pláči já nezabráním.

Tolik, tolik bolesti,
v mé duši se skrývá.
Každé další neštěstí,
mi šrám do srdce vrývá.