Uprostřed mé hlavy..

Cítím smutek
uprostřed mé hlavy,
mého srdce.

Můj dávný přítel...

Měl modravé oči,
v nich stříbrné perly
rosy,
V perlách se zrcadlil
Můj smích...

Na zádech roztával mi sníh,
jak v temné noci
pálily mě hvězdy moci,
Zmocněnci mých tajných SNŮ...

Pocitem, jak na počátcích dnů
toužila jsem v JEJICH tvání.
V sílu, co vžene mi skrání
Krev společného bytí.

Nestalo se tak...

Moucha v klec se chytí...
V klec z průhledné sítě,
v níž proměnil se hbitě
Můj dávný přítel...

Modravé oči
dál ke mně nocí klopí,
však dávnou touhu
odnesly zlé hvězdy
Bílý prach.

Zůstal mi jen smutek,
bídný brach,
co obchází nad ním
i nade mnou...

Přišel zas
- s nocí kouzelnou
do mě krást
mé city...

Uprostřed hlavy,
mého srdce.