Svědomí

To je on,
ten černý stín,
noc nebo den,
jsem stále s ním,
útroby svírá, baví ho můj třes,
šklebí se mi
a pouští na mě děs.

To je on,
můj vytrvalý známý.
Tuším ho nad hlavou,
jak vyviklaný kámen,
stále níž se ke mně sklání,
říká si svědomí
a křičí na mě...
už je s Tebou Amen!

TY!...říká,
JSI SE PROVINILA!
A nesmlouvej, že hlupačkou
jsi byla,
že ten a ta Tě k nepravosti sved.
To žerty jsou,
s tím nechť na mne teď.

To mlžné mámení se drze směje.
,,Co stdce říkalo Ti
samí žvást.
Rozum máš používat směle!
Něha a cit?
Nesmíš se nechat zmást."

,,MY! budem přátelé teď
nerozluční.
Hleď, ať Ti srdce zkamení:
Až ztratíš mě,
to jasné bude znamení,
že se už nikdy nerozbuší."