Jsem drsný
jak jen něha dovolí
vše co je napnuté
jednou povolí
myelinizované svazky
dlouhých výběžků
nervových buněk
neleží v knihovně
cítí se jako
přepracovaní úředníci
co cestou do dalšího haj*lu
uklouzli po ho*ně
leží v kýblu
uklízečky s nonšalantním odérem
co nutí nozdry stáhnout rolety
neukazuj na nikoho
zlostně blýskne zrcadlo
to seš vole ty
kdo aktivuje negaci
tleskejte mému koncertu
jsem jako depeše čmoudu
(to si dělám legraci)
co se vrátili se zvuky z vesmíru
nikde mi to nepřesahuje
veškerý vztek mám uvnitř
šitý na míru
účastník řady osobních válek
s bílým kapesníkem na čele
hledá si špalek
kde tiše skloní hlavu
neztrácíváš vtip, nepřicházíš o rýpavou drzost, o hranici nonšalance a sprostoty, s rytmem a rýmem tu a tam zahraješ zatloukanou, slova obracíš jak drny trávy - člověk jen žasne, co se pod nima dá najít a nakonec po těch všech atacích sbíječkou vždycky zůstane v hlavě díra, o jejímž tvaru se dá docela smysluplně přemýšlet... i teď
průměrná ukázka toho, s jak vyvýšenou zručností jsi schopný psát
14.06.2009 22:42:00 | drsnosrstej kokršpaněl