Slunce

Slunce už pomalu zachází,
schovává svou žlutou tvář.
Vždy jen to dobré odchází,
když život bledne, ztrácí zář.

Jednou to Slunce zajde navždy,
přijde věčná tma a strach.
Pak započnou citů vraždy
a všechny raní sny promění se v prach.

Ztratí se i ta poslední naděje,
zmizí úsměvy z tváří.
A než se kde kdo z nás naděje,
bude konec a to nám patří.