Já vím

Já vím, že už za to nestojím,
že jsem jako šprým,
jak rozplynul se dým,
v osudu mým.

Jak roztrhanej papír,
se ve vzduchu potácím,
tak obepnul mě vír,
v tom oblaku se ztrácím.

Poznávám sebe sama,
jak pomalu utichám,
jen sebeklam a,
pocity nevnímám..

Ač s někým, tak stále sám,
já vím, slova co říkám,
nemají chuť ani barvu,
a je stejně do básní narvu.

Tím nejostřejším nožem,
je nakrájím,
upadám na zem,
neprobudím se, neprobudím.

Já vím.

Beze snů se špatně žije,
ale dobře přežívá,
zas přepadne mě nostalgie,
nechtěná a odvěká.

Já vím, že tu jsem na nic.
vím to, vím..