Kámen

Ležím pod tvrdou skálou,
pod tvrdým kamenem,
dusím se nesmírnou tíhou,
jsem jen jeho stínem.

Tak bez chuti a stejně stále,
štěstěna se ke mně odvrací,
netancuju víc na tomhle bále,
kde naděje se vytrácí.

Bezvýchodnost mýho já,
jak bojuju sám proti sobě,
hluboko roste bolest ta,
co měla být už v hrobě.

Tak jako moje tělo,
dokola a neustále,
závaží k hrudníku sjelo,
dávám si vale...

Protože žádnou chuť život nemá,
kde srdce pustá a ústa němá.