Pořád mě drží
Pořád mě drží
Žádné další neštěstí,
už nemusím já cítit.
Přesto tápu v bolesti
a nemám se čeho chytit.
Přesto mě bolí u srdce,
přesto duše má zmírá.
Jsem jako trpké ovoce,
které pomalu vyhnívá.
Nevím co se děje,
nechápu už nic.
Smrt ta se mi směje
a chce mě pořád víc.
Bráním se proti ní,
už necelý snad rok.
Myslela jsem že se jí zprotivím,
ale drží semnou krok.
už nemusím já cítit.
Přesto tápu v bolesti
a nemám se čeho chytit.
Přesto mě bolí u srdce,
přesto duše má zmírá.
Jsem jako trpké ovoce,
které pomalu vyhnívá.
Nevím co se děje,
nechápu už nic.
Smrt ta se mi směje
a chce mě pořád víc.
Bráním se proti ní,
už necelý snad rok.
Myslela jsem že se jí zprotivím,
ale drží semnou krok.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskKomentáře
Napsala jsi to krásně, tohle také zažívám. Zasloužené ST, jako u většiny tvých básní
26.05.2009 07:37:00 | Isquieasuus
Tak na tohle, Sýkorko koňadrová, již moje Seřvávačka nestačí, zkusilas jí pozpátku? Až to budeš zkoušet, nachvilku zapomeneš, a třeba se usměješ
12.05.2009 22:08:00 | Kars
Utíkej od smrti mílovými kroky,
čekají tě přece ještě krásné roky...
12.05.2009 12:59:00 | nejsembásník
krásná, vážně krásná, jen se Tě chci zeptat, snad se neurazíš.
Píšeš, že smrt Tě chce pořád víc. Ale někdy to skoro vypadá, jako když ty chceš smrt a stále jí nadbíháš.
11.05.2009 14:56:00 | Zelená okurka