Opuštěný rybář

Za okny polomrtvá krajina,
prázdné ulice a tichý pláč
padajících střepů z roztříštěných
zrcadel burácejícího tepu,

popraskané nebe modravým odstínem,
záblesky v očích kanoucích květů,
snad jednou s radostí vše si prominem,
orchestr na těla a zápasy s dominem.

Hlasité ticho kolem se rozléhá,
když sťaté obličeje smějí se z oblaků.
Zelený mužík ve fraku a výboje
mezi dnem a nocí
neutichají..

mapa bez cíle nenajitých poutníků,
příliv azurového moře,
spláchnutý vzkaz
a bitva na Bílé hoře
počítá čas vyhaslých svící,
a padlé v boji oře

černé slzy na Tvé líci

V boji o krásnou minulost,
na dlaních svět,
v boji za spravedlnost,
s vůní vzácný květ,
v boji za mír mezi světadíly,
za lásku, která překročí míry
našich kontinentů
a napíše do Měsíce prstem větu :

že

Jsme si rovni, tak proč se povyšovat,
život je krátký, zkusme milovat!

(nedokonalost)

Krásu zapadajícího slunce,
plačící nebe zesnulých,
květoucí stromy,
vůni lesa,
dlaně na mé hrudi,
co nestudí...

Vůni tebe, kterého spatřím vždy,
když objevím znovu nebe.

Kaluže s úsměvnými příběhy,
otisk stop vkládaných do něhy
a slušivý kabát z utkaných nití,
co drží vše kolem v dusící síti,

vysychající řeka,
po proudu posílám vzpomínky

nechám se unášet po dni
nic už nestojí za zmínky

Snad jen,...

Tvé melancholické oči,
opuštěný rybáři srdcí
neživých

...