Nepochopení

Patřím k vám a přesto ne,
když ženu se obchodem,
mezi postavami bytí,
a prokletý slunce zas svítí.

Na mou hlavu plnou stínů,
a celkovýho zatemnění,
utopen v podivnosti dnů,
a duše rozmělnění.

Pohledy k vám směřuji,
k tomu rozrostlému davu,
sám v sobě se pak svěřuji,
sklápím pro vás hlavu.

A padám na oltář vaší nesmyslnosti,
stejně tak i já, popravený král bolesti.

Jsem udiven.