Moje Budocnost

Zabalím se do kouřové mlhy,
nechám se unášet na vlnách deprese..
Přestanou mě poslouchat nohy,
nastane citová represe.

Popluji přílivem smutku,
snad se v něm neutopím.
Udělám ze sebe světa loutku,
pod sebou oheň nenávisti roztopím.

Budu se loudat krajinou stínů,
umlčím naději co v sobě mám.
Na pláč co trhá mi srdce bídně zhynu,
zapálenou životní svíci už stejně nemám.

Nebudu se trápit láskou,
tou, kterou stejně nenajdu.
Dny projdu s neprůstřelnou maskou,
i když city mi stejně skrývat nejdou.