Nyktophobia

Plakal jsem a slzy byly štěstí,
těšil jsem se na každý den.
Pak ucítil jsem bolest, horší než pěstí,
zjistil jsem, že to byl jen sen...

S každou jizvou ve mně vzplane.....
S každým pohledem ho cítím...
S každým dnem mám strach, že vstane..
Ten žár, už vstává, ví, že jej vidím...

Teď pláču a slzy jsou smutek,
nikdo neví proč to tak je.
Jen já vím, co byl ten skutek,
jež zničil můj chtíč jít do ráje...

A s každým dalším dnem přichází noc...
S každým dalším dnem odchází ten chtíč...
Když s každým dalším dnem křičím o pomoc,
Ty víš, že máš ten klíč...

Plakat nechci, ale slzy smrt budou,
nikdo nechce uvěřit....
Že ležíš tam v hlíně, přikrytá jen žulou,
Sic už nemůžeš udeřit...

Tak proč to tak bolí? Proč?!!!
Když řekneš to, tak skoč!
Tvé jizvy jsou obrazem mé duše...
Tak nenech nás v tom, prosím,
krvácet věčně nemůže...

Řekni, co jen pomůže?