Postrádám

Další večer opět se blíží
ve stejný čas splíny se plíží
tíží mne mysl na temný svit
otázka bez odpovědi
Jak dál mám žít?

Měsíc na nebi tuší vyškrábaný
noc v blouznícím hávu s kytkami
povadlými jen slanou vodou
křídla netopýří přikryté řasy
vzpomínky rozevláté
pryč staré časy

Stopy ve dlaních
úklony k prahu zbloudilců
šero a květy bez vůně
omamně bloudí zákoutím
temných cest
Kudy nechat se vést?

Hlasy bubeníků v rozlehlé planině
rozevláté šaty a tanec čepelí
na víně
pach krvavých stop a červen v dohledu
průvodce odkvetlou alejí
a zraky co denně mne proklejí

Ustávající déšť a vyschlá duše
od věčného putování pouští
do které vánek vyfoukal vzkaz
jako do Tvých vlasů
co sebou vzal si čas
že
dnes se neodpouští?

Rozvinutá růže na hladině
snění
když den se s nocí žení
a černé stuhy mizí v zapomnění
v prachu ztrácí se stopy
k úsměvu
ke kterému se ztratil klíč

Vše dříve než začalo rázem je pryč...
v krajinách kde nic nekončí
a víly tančí bez ustání
tam kde hvězdy svítí i ve dne
čekám na pokání

Zavátý směr
a slzy se vpily do hlíny
život je krátký
den má dvě vteřiny

A kdo jsi Ty?
A kde?

srdce záhadné
plameny v očích
křídla andělská
prokletá touha
v kamenné siluetě
zítřků
.
.
nepřišla...
.
.
.