Zoufalá

Vyznáváš se do ticha
Tiššího než půlnoční
A zvláštní to předtucha
Ti vhání slzy do očí

Ticho tě celou pohltí
Strachem zadržíš dech
A upřímné dojetí
Tě utopí v tvých snech

Vzpomeneš na to co bylo,
Mohlo být a nebude
A tak prázdné v srdci bílo
Beznaděj v těle rozvede

Ještě naposled zatoulá
Myšlenka se k němu
A najednou tak pobledlá
Ztrácíš už i něhu

Pak pohltí vše kolem mlha
Ty vstoupíš na kraj útesu
A zoufale se dolů vrhá
Naděje s tebou v závěsu.