Život v květináči

Květina v květináči
je jako motýl v kleci.
Roste tam kde musí.
Život lidí se jí bezpochyby hnusí.
Necítí vítr v listech
a slunce jenom přes sklo pálí.

Když zapomeneš...
déšt jí nezachrání.

A tak se smutně z okna kouká
na stromy,trávu,květy jarní,
jak střídaj se období roční.
U ní jen denní a noční.

Vedle ní jsou v květináčích
další smutné tváře.
Exotické či původ stejný.
Však jazyk zábrany neváže.
Když se zhasne umělý slunce
a lidi do snu upadnou.
Rozvlní se jako zvíře.
Potichu si stěžujou.
Tak plynou dny a roky.
Jejich listy šedivý.
Až jednoho dne z květináče
vyndáš uschlý kořeny.