Na kříži přibitá

Těch pár vět
a život nabral obrátky,
už není cesty zpět,
už nemůžu zpátky.
Tolik roztoužených dní,
tolik probdělých nocí,
řeka někde pramení,
a taky končí.
Vlévá se do moře,
a já tu v oboře,
své pocity píši.
Po tváři mé slzy tekly,
aby Ti řekly
co mě tak ničí.
Po mokrém listu,
tuha mi klouže.
Skrz uplakané oči,
není už vidno,
ty slzy pálí,
a je mi chladno.
V srdci je plamen,
v duši je žal,
život je zmámen,
v slzách je kal.
Umírám touhou,
tou spatřit Tebe,
pod modrou oblohou,
ranní rosa zebe.
Tam, kde ta řeka končí,
něco nového začíná,
tak jako Ty se se mnou loučí,
a plamen naděje zhasíná.
V hlavě mám myšlenky,
tak strašné domněnky.
Co znamená žít,
a proč tady jsem.
Neumím snít,
ale žít svůj sen.
Sen o Tobě
a o mně.
Takové zklamání,
já nemohu ustát,
chtěla bych řešní,
věčně spát.
Už chýlí se ke konci,
ke konci života,
v té černé vesnici,
na kříži přibitá.