Pachuť vitriolu
Pachuť vitriolu
mohylu slibů
Svázal ji řetězem
do kozelce bolů
Každého svítání...
Hýčkaná minulost
A mrtvá pravda k tomu
Zrozená přítomnost...
Jinovatka krášlí
její obrácené tváře
A prázdno tuším
v jejím pohledu
Slavičí trylek ten
neozve se z vášně
Jen prázdné ticho
v srdečním tlukotu
Z hrdla se dere
Zoufalství umírání
Uzlíky z dlaní
A černá tma
Vitriol pachuť
...rozpíná...
Komentáře (19)
Komentujících (19)
Doporučit
Tisk
jak pocit rozleptaný
v srdeční krajině
nechybějící dlani
která jak vášeň
bez pohlazení
pomine
Nádherné..ST
21.09.2009 17:02:00 | hašlerka
...Moc hezká básenka i když vitriol já moc nemusím a hned jsem si vzpomenul na proleželý čas v nemocnici , kdy mně dávali dohromady , když mi praskly vředy na dvanáctníku ...Ale dávám osobně přednost té prvé půlce básně , ta druhá mi připadá taková ponurá až úzkostlivá ...Jirka
11.06.2009 10:53:00 | kavec
Neumím se vyjádřit tak skvěle jako Ty, ale vím, moc dobře vím ...
ST!
09.06.2009 11:22:00 | jita.1965
Ach ano, hodně smutná, tak moc pocitové... ty můj labutí poklade... chjojky.
08.06.2009 15:05:00 | NikitaNikaT.
Smutno, je ti asi velmi smutno. Proč? To se asi nedozvíme, co na duši Tě tak tíží.
07.06.2009 12:11:00 | Zasr. romantik
Nezvyklé téma básně této
snad nebudeš mít mrazivé toto léto.
To slunce hřát tvou kůži bude
a láska sliby splní ti
jen věř, to přeji Ti.
Bude líp.
06.06.2009 22:35:00 | Paulín
A proto říkám.Než být špatně zamilován,má člověk dělat raději něco pořádného.
06.06.2009 18:23:00 | stravla