Němý v hledišti

Opona jako by ji opili,
spadla,
lidé už tu taky nezbyli,
sedadla...

mírně zapáchají samotou,
jeviště zase zeje prázdnotou……

a světla umírají,
vzpomínky stojí,
lidé už netleskají,
asi se bojí.

Bojí se něčeho,
co dávno není,
bojí se ničeho,
co se nezmění.

Dál však tu upoutávky stoletý,
visí,
vstupenky neprodaný před léty,
krysí...

aplaus nikdy neoživí tyhle zdi,
kdoví kdo se troskám ještě mstí...

a světla umírají,
vzpomínky stojí,
lidé už netleskají,
asi se bojí.

Bojí se něčeho,
co dávno není,
bojí se ničeho,
co se nezmění.