Není to autoportrét

Uprostřed stínů sedící tělo,
Tak malé a křehké,
Prosím pověz,
Co bys chtělo..

Sklíčené v nicotné temnotě,
Hledá metafory pro svůj život.

Zklamané,
Víčka hýbajíc se nehnutě
A tak bezradné..

Narodilo se s břemenem,
jenž neunáší,
s toulavým kamenem,
díky kterému
rány nejdou zašít.

Neboj se malá,
Jednou bude tvá rána bezbolestná na těle,
Avšak v duši budeš tolik zralá,
ty můj malý Angele.