Ve mě chemie* funguje, jenže mozek to zakazuje!!!!

Pátek třináctý,
Pro mě osudný.

Netušila jsem, co mě čeká,
Kdybych to věděla, snad bych i utekla!

Teď kdybych se z toho vypsat dokázala,
Klidně bych si teď slzy setřít nemusela!

Brečím
Přitom přemýšlím
Jak jsi mi ublížil,
To nezapomenu!

Nezapomenu tvou vůni,
Nezapomenu, jak jsi mi říkal,
Nezapomenu, na tebe nikdy!

V srdci stále cítím tvé jméno,
V srdci stále cítím,
Jak jsi mě dokázal obejmout.

Opět potřebuji zpovědní vrbu,
Kterou jsem v tobě měla,
A na kterou jsem,
nikdy nezapomněla!

Stále v srdíčku cítím,
Že ti pořád scházím!
Však i ve mně chemie stále funguje,
Avšak mozek to srdci zakazuje!!!

Miluju tvýho nej kamaráda,
A pak líbám se s tebou!
Připadám si jak lehká dívka,
Co není spokojena sama se sebou!

Chci utéct,
Pryč odtud,
Pryč od tebe,
Pryč od sebe.

Chci zapomenout, ale nedaří se mi to,
Bože, odpusť mi to!

Chci utéct od života,
Ano, i mé zápěstí nejednou zdobila žiletka!

Nechci se už s tebou vidět,
Protože pak zase srdce bude mě bolet!

Stále cítím, že tě miluju,
Ovšem mému srdci to zakazuju!

Vyléčí snad někdo mý zlomený srdce?
To by se musel dostat,
přes tvrdou slupku ledovce!

Chce to trpělivost,
A tu já ztrácím každej den,
Už nechci bejt u tebe nezvaný host!
Chci, aby skončil tady ten zlej sen!

Jenže to není sen,
Je to realita,
Ale né lehká, je dost krutá!

Jenže já chci vrátit svý růžový brýle,
Který jsi mi nasadil,
Chci zpět svý cíle,
Který jsi mi zhatil!!!

Jenže ve mně stále k tobě chemie funguje,
Však mozek to srdci zakazuje!!!

Chci pryč,
Pryč od tebe,
Pryč od sebe,
Pryč od něj!
Pryč od ní!
Pryč od nás!!!!