Co zbylo?

Ve sluneční den, do stínu usedám,
ve sklíčení sám,
v nostalgie propadám.

Kde dřív voněla tráva a rostly zlaté klasy,
jen matná vzpomínka na ty časy,
kdy jsem se vztyčenou hlavou vzhlížel,
do dnešních časů, však žel.

Těm nejlepším chvílím na dlouho odzvonilo,
tak co, co tu ze mě ještě zbylo?
Když už vítr mi nehladí vlasy,
a srdce nedokáže milovat asi..

A další nadějí mě nic nepohání,
vidět ji na ulici rozběhl bych se hned za ní,
za tou tmou černou,
za láskou mojí umřelou,

Co každý den mě provází,
znova na kolena sráží,
a ve smutek mě obrací.

Pro mě už nikdy hvězdy nevyjdou,
protože pro ně nic nezbylo.